Naši vodáci
V pondělí 11. 5. 2026 jsme se spolužáky a vychovateli z domova mládeže vyrazili na vodácký kurz. Sraz jsme měli v Dobrušce na nádraží a odtud jsme se vydali směr Kostelec nad Orlicí. Už po cestě panovala dobrá nálada a domlouvali jsme se, kdo s kým bude na kánoích. Když jsme dorazili do Kostelce, tak začalo mírně pršet, ale než jsme došli k řece, tak bylo po všem. U řeky už na nás čekal pán s vybavením a dal nám základní instrukce, jak se chovat na vodě.
Jakmile jsme měli potřebné vybavení, byl čas okusit Divokou Orlici. Ze začátku většina z nás měla problémy s tím, jak ovládat loď, protože jsme byli začátečníci. Po chvíli cesty jsme na to však přišli a už nám to celkem šlo, akorát jsme měli problémy s nedostatkem vody, tak že jsme na pár místech dřeli o dno řeky. Jelikož jsme to ještě moc dobře neuměli, tak se každou chvílí někdo tzv. udělal. Naštěstí se nikdy nikomu nic ne stalo. Jak čas plynul, tak nám cesta rychle ubíhala a už jsme se všichni těšili na ubytování, kde se budeme moc usušit a odpočinout si.
Když jsme dorazily do kempu Rampa sport Týniště, rozebrali jsme si své věci a šli jsme se ubytovat. Velké překvapení pro nás bylo, že jsme všichni museli být na jednom pokoji. Nejprve to byl šok, ale jelikož jsme se všichni znali a rozuměli si, tak jsme si tam užili spoustu legrace. Chtěl bych poděkovat Rampa sportu za to, jak se o nás starali. Každý den jsme dostali dobrou snídani a svačinu na loď a večeře byly ještě lepší. Po celém dni v pohybu nám vždy dost vyhládlo, takže teplé jídlo byla ta nejlepší odměna.
Druhý den jsme z Týniště nad Orlicí vyrazili do Čermné nad Orlicí, kde nás čekala Tichá Orlice. I přes nepovedené počasí se tento den vydařil. Opět bylo spoustu zábavy a už byl vidět i jistý pokrok v ovládání kánoí. Po dlouhé a náročné cestě jsme všichni suší a bez úrazu dorazili zpět do kempu.
Třetí den jsme vypluli přímo z kempu na Orlici. Některým se sice už moc nechtělo, ale po chvíli krize se všichni srovnali a začalo je to opět bavit. Asi v půli cesty jsme narazili na krásný přírodní jez, který všichni překonali bez problému a moc nás to bavilo, někteří si ho dokonce chtěli sjet ještě jednou. Chvíli na to jsme dopluli do Krňovic, kde naše vodácká cesta skončila. Po odevzdání kánoí a veškerého vybavení, jsme vyrazili do Třebechovic pod Orebem na vlak, který nás dovezl do Týniště.
Poslední den po zdolání vody jsme jako odměnu dostali paintball. Jelikož se hřiště na paintball nacházelo celkem daleko od kempu, tak nás jednu cestu dovezl manžel naší paní vychovatelky a tímto mu za to moc děkujeme. V bojových arénách, kde čas utíkal hrozně rychle, jsme strávili asi 4 hodiny. Jelikož jsme s sebou neměli žádné jídlo, tak nám vychovatelé objednali pizzu, která byla výborná a všem přišla k chuti. Po obědě jsme šli dostřílet zbytek kuliček. Všichni jsme si to velice užili a byli plní pozitivních dojmů. Po zdařených, někdy i dlouhých soubojích, jsme vyrazili na vlak, kterým jsme se dopravili zpět do Dobrušky. Všem spolužákům bych absolvování podobného kurzu jedině doporučil.
Vojtěch Závodný z 2.M